Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Daniel,
ztra Miloslav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se páteli. Je tak na míst, kdo chce (není podmínkou), piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.


Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Tentokrát je to pohled na jeden msíc v roce.


Dobe vychovaný msíc


Listopad se letos choval jak se na dobe vychovaný msíc patí - husté ranní a podveerní mlhy. Tmavšedá oblaka, plná vody, na svtlejším pozadí oblohy. Spadané listí pod stromy, které natahují holé erné vtve do výšky i do stran. Vítr je tak akorát, ješt neletí od sibiských plání, ale taky to není ádný teplý proud od afrických pouští. A kadou chvíli prší, poprchá, nebo aspo mí. Uklidnilo mne to, mívám s poasím poslední léta problémy. V beznu bývají vedra k zadušení, koncem ervna jsme museli zatopit, v íjnu dozrávají jahody. My jsme se ve škole uili, e v našem podnebním pásmu máme tyi roní období a toho se drel i Vivaldi, kdy skládal svoji nádhernou hudbu, i majitel jedné z nejslavnjších newyorských restaurací a mn se to pozdává také.

 

Pro zvtšení klikni na obrázek


Po tech dnech pršet pestalo a vybraly jsme se, my ti staré kamarádky, Judita, Naa a já, za msto. Od zastávky trolejbusu vede cesta lesem, který bych si nejradji celý oblékla, má te toti oblíbené barvy mého šatníku: hndou, béovou, zlatavou, sem-tam skvrnu terakota, mechov tmavou zele, oranové klikyháky...


A najednou jsme se ocitly u jezera, plného divokých kachen. Judita se po chvilce pustila do feministického projevu, ve kterém kritizovala fakt, e zatím co páni kaei jsou krásní, vyfešákováni a mají zejm erstv upravené a odbarvené hlavy, jejich manelky a partnerky kaeny vypadají všedn, utahan a obnošen, v šedohndém obleení pedloského stihu... Prý je to diskriminace a Evropská unie by se tím mla okamit zabývat. My s Naou jsme se ustrašen ohlíely, jestli Juditu nkdo neslyší, protoe kdyby se to doneslo do Bruselu, europoslanci by tento nápad urit povaovali za geniální a zabývali by se jím nejmí pldruha roku. Konen se nám podailo emancipovanou sufraetku odtrhnout od jezera a za chvíli jsme vcházely do mlýn
a.

 

 

 

Mlýn to byl naposledy ped sto dvaceti lety. Prapravnuka bývalého majitele mlýn zrestaurovala - udlala z nj restauraci. Ušel se nám protekní stl u okna, ze kterého je romantický výhled na otáející se mlýnské kolo. V blízkém krbu praskala bezová polena a pro tu chvíli byl svt hezký a docela v poádku...
"Dajt sem ruku, panika, vyveštím vám osi!" ozvala se najednou tsn za mnou stojící postava. Tmavá tvá, figura zabalená ve velkém šátku zpod kterého jí ouhala sukn s velkými kvty, hlas chraptivý, slovenština s njakým pízvukem. Kde se tam vzala, nevím. Chvíli jsem váhala. Jednak nejsem na svoji budoucnost nijak zvláš zvdavá, v osmdesátce u lovk neeká velkou lásku, istou jako horský potek. A za druhé, jsem bytost velice racionální, nevím na rovou karmu, aromaterapii, horoskopy, ernou magii, íslo tináct, ba ani na slib mobilního operátora, e vám dá zadarmo volání a po Singapur.


Ale neexistuje lovk, který by takto se nabízející monosti zjistit, po em si bude šlapat, odolal. Nabídnutá bankovka zmizela tak zázran rychle, e jsem získala k vštkyni skutenou dvru - ovládá nevídaná kouzla!

 
Dozvdla jsem se neuvitelné vci. e budu trochu nemocná, ale vyléím se, e mne eká cesta, která nedopadne tak, jak bych chtla, e nkdo z mých vzdálených píbuzných opustí tento svt, ale e nám do rodiny i nkdo pibude... Otráven jsem vytáhla ruku z tmavé vrásité dlan vštkyn.
"Panika mi neverí a dobre robí..." zamumlala cikánka a potom mi zašeptala do ucha nco jako: "Uvidíte drahú vám bytos, ktorá nie je z tohoto sveta! U oskoro!"


V tomto bod dostala situace dramatický zvrat, protoe se objevil mladý íšník, který vštkyni rychle a nemilosrdn vyvedl z místnosti. Judita a Naa zstaly bez znalosti své budoucnosti, ale taky jim zstaly peníze, které jsem já furiantsky vyhodila za nesmyslné bláboly.


Cesta dom z takovéto vycházky je vdy obtínjší. Zaíná se stmívat. Trolejbusy jsou peplnné lidmi, kteí byli pilepeni na místa pro staré a invalidní, moná by rádi i vstali a pustili vás sednout, ale prost to nejde. A lovka zaínají bolet klouby, a to i takové, o jakých nás na Lékaské fakult ani neuili...


Mj pokoj doma mne pivítal teplem, vní bylinek, útulným svtlem staré stojací lampy. Procházela jsem místností, odkládala vci, stahovala aluzie, dlala jsem takové ty drobné úkony, které zaberou lovku vtšinu dne.


A najednou jsem uvidla svého mue!
Já vím, e pro mnoho en je pohled na jejich mue všedním, kadodenním, ba nkdy i rozilujícím úkazem. ena si všimne, e ten její potebuje ostíhat a napadne ji, e ješt stále neopravil tu polici v koupeln, jak to slíbil ješt v minulém tisíciletí. Jenome mj mu šel po steše vysokého paneláku a tam neml co dlat. Tam má co dlat jenom kominík, pokrýva anebo námsíník a to mj mu nebyl!
A potom - jsem u ticet let vdova!


Stála jsem jako svatá, vytesaná z pískovce. Svt ztratil barvy, byl jenom ernobílý. Aspo e ticho se po chvíli prolomilo muským hlasem, který pravil, e v dnešních "retronovinách" vzpomeneme první spolenou televizní anténu v našem mst a jejího tvrce...


Mj mu mezitím obcházel komín a já jsem se bála, aby se nesmekl, nesklouzl ze stechy a nezabil se. Souasn jsem si vzpomínala na instalaci té první antény, ale e to natáela televize, jsem netušila... To víte, bylo to krátce po diluviu a televize byla ješt na páru... netoila kdeco, jako dnes.


Za pár minut bylo po všem. Svtu se vrátila barevnost, mj mu zmizel do jiné íše stín, já jsem si utela oi i brýle a vypnula jsem televizor. V tom jsem strnula. Vštba cikánky! Ješt zanu být na stará kolena povrivá!


Po chvilce jsem si pomyslela, e cikánka íkala všelico, mohla to být náhoda... Jsem bytost racionální, nevím na rovou karmu, aromaterapii, horoskopy...


Ale nepamatuji se, e bych po píchodu dom zapínala televizi. Musela se zapnout sama!


Text: Blanka Burjanová

Ilustrace: Vladimír Vondráek

* * *
Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 01.12.2013  12:48
 Datum
Jmno
Tma
 01.12.  12:48 tamil
 30.11.  12:02 Milu
 29.11.  17:19 imraL
 29.11.  15:23 Blanka B.
 29.11.  13:16 janina
 29.11.  12:45 Blanka B.
 29.11.  11:55 Blanka K.
 29.11.  10:47 Vesuvanka dky
 29.11.  09:20 Mara
 29.11.  08:13 Von
 29.11.  08:00 hera
 29.11.  07:40 Kvta :-)))
 29.11.  06:08 Bobo :-)))
 29.11.  02:06 La K.