Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Leopold,
ztra Otmar.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ti svíce o Dušikách


Tento lánkek jsme vytáhli jako vzpomínání na naši milou kolegyni na webu - Blanku, která nás bohuel nedávno navdy opustila. Ale urit se na nás dívá z njakého obláku a je tak stále mezi námi. lánek jsme proto nechali i s pvodními komentái.  (redakce)

Kulisy léta se u vymnily: listnaté stromy jsou te zlatoluté, laviky bez babiek a ddek zstávají prázdné a moke se lesknou, kiklavou reklamu na zmrzlinu v blízké cukrárn rozerval vítr na cáry. Jenom pár jehlinan ignoruje módní podzimní trendy a tvrdohlav si nechává svoje pvodní obleení. Ne jsem to napsala, byla jsem si situaci kolem našeho domu na vlastní brýle prohlédnout, protoe z balkonu vidím vtšinou jenom mlhu. Zjistila jsem, e z estetického hlediska mlha krajin prospívá, kdy je tak hustá, e protjší panelák není vbec vidt, bydlím v krásném prostedí.


Dušiky jsou blízko, na dosah ruky. Jsou to svátky plné vzpomínek, svtýlek, peplnných cest, vnc, kahan, meditací nad doasností naší ivotní pouti... Rozhodla jsem se vydat na jeden starý mstský hbitov. Staré hbitovy mají svoje kouzlo ticha, dávného asu, vzpomínek na lidi, které jsme kdysi potkali, kus cesty šli s nimi a oni nás potom pedešli v odchodu ze ivota. Chodím na staré romantické hbitovy ráda a na tomto jsem chtla navštívit i pár lidí.


Naped jsem se zastavila u hrobu své kamarádky Ely. Seznámily jsme se na vysoké škole pi tenkrát povinném tlocviku, kde nás nutili šplhat po lan. Já bych jako Tarzanova druka neobstála, po ádné lián bych v pralese nevyšplhala nahoru, ani kdyby mne dole zezadu u okusovala hladová tygice. Zato Ela po lan tém vyletla a po strop. Všichni ji obdivovali, já taky. Všichni jí gratulovali, já taky.
ekla jsem jí starý fór: "Šplháš jako kíenec mezi opicí a námoníkem!" Myslela jsem si, e je to vtipné.
"Dkuji, eknu to mám!" podkovala mi Ela s úsmvem. A potuteln dodala: "Mj táta je toti námoník..!"
Napadlo by vás to? Napadlo by vás, e v této skrznaskrz suchozemské zemi má nkdo otce námoníka? Jak já jsem se stydla, ervenala, pýila, omlouvala, koktala... A Ela se smála. Na druhý den za mnou pišla a ekla, e i maminka se smála a mám prý pijít v nedli k obdu.
To byl zaátek celoivotního pátelství. Spolené uení, zkoušky, stáe i flámy, spolená fotka z promoce na schodech univerzity... I kdy jsme byly od sebe léta daleko, vdycky jsme o sob to dleité vdly. Kamarádka zavolá teba po pl roce a povídáte si, jako byste se rozešly ped chvílí. Kamarádku vám neme nikdo pidlit, doporuit, vnutit, musí vám prost "sednout". Ela mi moc "sedla" a také mi moc chybí. Zapálila jsem jí první svíku.

Potom vedly moje kroky do rohu hbitova, kde byl pochovaný mj bývalý šéf, u kterého jsem zaala pracovat jako mladá asistentka. Šéf byl oficiáln popední mikrobiolog, ale to byl jenom zevní štít, který mu pomáhal vydlávat si na chléb - nejenom na chléb, ale i na nejrznjší lahdky a dobroty. Tento starší pán byl toti duší gurmán, gurmet, znalec gastronomie a vynikající kucha. V pátek odpoledne jsme se scházely - laborantky, sanitáky, doktorky i kandidátky vd - ped jeho pracovnou a kdy ml dobrou náladu, vycházel ven, aby nám udlil rady, co a jak máme pes víkend vait. Rozdával recepty na játra s praenými jablky, na srní po pytlácku, na kapra plnného cibulí v hoicové omáce, ale i na bramborový tatarák anebo na sedláckou omeletu...
Obas docházelo i k malérm, protoe šéf byl v gastronomii pecitlivlý. Jednou se laborantka Hanka proekla, e dala husí játra vait do polévky. Šéf povaoval husí játra za cennost daleko vzácnjší, ne je rový diamant a vaení jater v polévce oznail za barbarství nejvyššího stupn. Strašliv se rozilil, zrušil Han doivotn prémie a volal, e ve vývojovém ebíku pírody patí pod mavky. Potom zavel dvee do pracovny s takovým tísknutím, e z blízkého regálu spadl stojan s preparáty, pomocí kterých šéf mínil získat lenství v Akademii vd. No, nkteré se nerozbily.
Vdila jsem šéfovi za mnohé. Nauil mne rzné bakteriologické techniky, od pípravy laboratorního skla po práci s elektronovým mikroskopem. A taky mne nauil vait jinak a lépe ne bylo tehdy bné. Zapálila jsem mu druhou svíku.

 

 

Zbývala mi ješt tetí návštva u hrobu jedné tetiky. Byla to tetika, jaká se vyskytuje v kadé vtší rodin, trochu teta Kateina, trochu teta Vaeková. A se snaila sebevíc, nemohla najít na ostatních lenech rodiny nic pozitivního. Na mn se jí napíklad nelíbila povaha, délka sukní, úes, charakter, hudební vkus a ten rový pulovr. Neváhala a asi sedmnáctkrát se mnou tyto body podrobn probrala, ale já jsem taková nevdná, zatvrzelá nátura, nevychovan jsem odmlouvala, take se jí nepodailo udlat mne jinou, lepší.
Tak mne zaala vyuívat aspo po profesní stránce: veer v pl jedenácté potebovala kalciovou mast, odekla obvodní sestru, která jí chodila píchat injekce, s rozhoeným "to tak, kdy máme lékaku v rodin!" a kdy mi volala v sobotu ráno, abych se zastavila ovázat jí koleno " dodala: …a kdy u tu budeš, mohla bys mi ten koberec v lonici vyistit kyselým zelím!" To jsme na „medecín“ nebrali, ale tetika se tváila, e ano, kdy prý mám tu zkoušku z hygieny.
Válily jsme spolu se stídavým úspchem léta. Tetika se doila dvaadevadesáti let, netroufám si napsat nahlas e mojí zásluhou, ale potichu si to myslím. Pár msíc potom, co se s námi navdy rozlouila, mi zavolala sestenice, e mám u ní ddictví: tetika mi odkázala obraz. Jindy milá píbuzná ekla nevrle, e u mi ho dvakrát poslala. Poprvé prý po synovi autem. Kdy mladý mu zabrzdil na ervenou ped kiovatkou, skoil mu na kapotu vozu k! Zmohla jsem se jenom na tu nejpitomjší otázku: "Jaký k?" a sestenka odvtila: "Kolembící!" tak vztekle, e u jsem se na nic dalšího neodváila zeptat, akoliv mnou otázky cloumaly jako vichice sakurou. Po dlouhé pauze pokraovala. Podruhé prý dala obrázek svému mui, který se k nám vydal pšky (auto bylo v opravn, kam se chodili všichni automechanici z okolí dívat, jak vypadá kapota po útoku divých koní). Manelovi údajn u chyblo jen pár metr do cíle, toti do našeho bytu, kdy potkal spoluáka, se kterým se dávno nevidli. Sestenka procedila hlasem plným kyanidu, e ti ti - manel, spoluák a obraz - se potom doma ukázali a píští ráno za svítání, obraz prý byl z nich jediný jaktak stízlivý, a zkrátka a dobe, mám si pijít pro ddictví sama.
Šla jsem. Tetika mla pár slušných obraz, ale ten, který mi odkázala, jsem u ní nikdy nevidla. Jinak ovšem je k vidní na kadém jarmarku, u potulných prodejc a na bleším trhu: Zasklený akvarel s pasekou, msícem v úplku a ruícím jelenem... Drela jsem obraz strnule ped sebou, kdy jeho sklo s kupnutím prasklo a rozdlilo se na tisíce stípk...Taková malikost, jakoe u není mezi ivými, nemohla tetice zabránit, aby mne dál neškádlila... Sestenka mne vyprovodila z bytu s nezdvoilým spchem.

 


Toto všechno mi probhlo hlavou, kdy jsem stála u tetiina hrobu a zapalovala jí tetí, poslední svíku. Za okamik se ozvala rána: svíka vybuchla, na okamik se rozzáila pronikavým bílým svtlem, ale potom se plamen upokojil a svítil dovysoka, klidn, bez blikání.
Zejm jsme se s tetikou konen usmíily!


Kdy jsem pišla z hbitova dom, nedalo mi to. Ješt v kabát jsem prohrabala dno skín, kde skonilo moje ddictví. Obraz od tetiky byl sice bez skla, ale jinak nepoškozený, v poádku. Jenom se mi zazdálo, e ten jelen na nm se usmívá...

 

Foto - Barevný podzim: Ludmila Holubová


Blanka Burjanová

***
Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 01.11.2018  15:13
 Datum
Jmno
Tma
 01.11.  15:13 Vesuvjana dky
 01.11.  12:17 vendula
 01.11.  10:14 zdenekJ
 01.11.  08:19 Kvta
 01.11.  07:03 Jitka
 04.11.  17:26 Milo
 04.11.  17:23 Milo
 04.11.  15:42 jisuch53
 01.11.  17:46 saa/imraL
 01.11.  15:58 janina
 01.11.  15:34 Karla I.
 01.11.  10:23 Vesuvanka dky
 01.11.  08:06 Von
 01.11.  07:08 Blanka B.
 01.11.  06:58 Mara
 01.11.  06:50 Bobo :-)))
 01.11.  06:23 KarlaA
 01.11.  06:19 Kvta dkuji