Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kateina,
ztra Artur.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.


Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.


Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.

 

Smrt je na konci kadého ivota

aneb vzpomínání k "Dušikám"

 

Jako kl v plot zstala osamocena jedna stará paní v našem dom. O to, aby odešla z toho svta dstojn, se mli postarat njací známí, kterým odkázala drustevní byt i se zaízením. Jednou, nebylo to dlouho ped tím, ne se s tímto slzavým údolím rozlouila, jsem ji navštívila. Necítila se zrovna dobe a mou pomoc odmítla s tím, e „u jsem si zavolala pro doktora, i kadenice m pijde uesat, abych v rakvi vypadala dobe,“ zaertovala. Ve velmi krátkém ase se objevil na schránce: jen formulá s na stroji dopsanými údaji a s poznámkou, e zesnulá byla na vlastní ádost pohbena bez obadu. Nešlo mi to njak dohromady – pkn upravená a bez obadu? A tak kdy tu na smuteních oznámení stejné pání, íkám si, kdoví jak to bylo? Co se to s námi stalo, e se nedokáeme s lovkem dstojn rozlouit! Proto, e to stojí tolik penz?


Moje setkávání se smrtí, s touto nezbytnou prvodkyni ivota, sahá a do útlého dtství. Setkávání bylo velice asté, i kdy se netýkalo vlastní rodiny. Umel stryk nebo ttka – tak jsme oslovovali všechny sousedy – a potom dti, mnoho dtí. Slýchávala jsem i poznámky „u tu dluho nbud, ndoka veera“ a nebo „to malé od Andule zaal ved.“ Sotva k nám došla zpráva, e se nkdo odebral na vnost, obdarovali mn staenka svatým obrázkem a já jsem se vydala tam, kde mrtvý leel. Nkdy v síni, ale vtšinou ve velké jizb. Tam byl ten, který v dom il a do pohbu, samozejmostí. Patil tam.


S lehkým mrazením jsem si vdy prohlíela voskovou tvá stryka i ttky se špiatým nosem a nkdy ješt se šátkem, kterým se podvazovala brada. Obrázek jsem poloila na zemelého, mnohdy tch smuteních návštvník bylo tolik, e se obrázky pokládaly na sebe. Tko mj dtský rozum chápal smrt náhlou – vdy ješt ped nkolika dny m stryk vyhánli z hráze a te tu tak nehybn leí. O nkterém se íkalo, „ten u tu dluho nbud, lepši by bylo, kdyby si ho u Pán Bh vzal.“ A jeho odchod byl pro rodinu ulehením.


„Jedno do dolinka a druhé do klínka“ – tak se komentovaly asté odchody malých dtí. Umíralo jich velmi mnoho, jen mé tet Han umely ti dti po sob. Nejastji „je zaal ved“. Tato rychlá dodnes nevysvtlená smrt se otela i o mého nejmladšího bratra. Byla jsem devítiletá a tato chvíle se mi navdy zapsala do pamti. Maminka dojila ve chlév krávu a tatínek ho choval – byl asi tímsíní miminko – samozejm e v peince s povijanem. Najednou zaal chlapeek modrat a dusit se. Ješt dnes slyším tatínkv zoufalý kik.
„Drahušku, Drahušku!“ zoufale tásl peinkou. Snad ten usilovný pohyb a kik zpsobily, e po chvíli zaal bratr opt dýchat. Pro maminku vracející se z chléva, u byla tato hrzná píhoda minulostí. Byl to samozejm „ved“.


První vedem zaaté dvátko jsem vidla u Andule. Leelo v bílé rakvice, tlíko obloené kvtinami a svatými obrázky. I já jsem svj piloila a pomodlila se u andlíka, kterým se zemelé dít práv stalo. Moná, e i tato promna byla svým zpsobem píinou oné závisti, kterou jsem pocítila, kdy jsem v rakvi vidla u asi tyletou Zdeniku. Jej, ta byla krásná. Její maminka jí oblékla drikovské šaty, v kudrnatých vláskách mla vneek a snad jí k tomu andlíkovi chybla jen kídla.V mihotajícím svtle velkých hromniek jsem sledovala její bílou klidnou tváiku a závidla. Byla u andlem, zatím co já ješt zlobivé dcko s híchy, s nimi jsem musela ke zpovdnici.


A potom ty pohby! Vdycky to byla událost. Nejkrásnjší louení bylo s dtmi a mladistvými nebo ješt svobodnými. Doprovázely je druiky malé i velké s mládenci a muziky jim hrály pohební pochody od domu a na hbitov a to bylo pkn daleko.


Nejpknjší poheb ml Zdenk Jalvka, student kromíského gymnázia. íkalo se, e studuje na „panáka“, i kdy ml k nmu ješt velmi daleko – bylo mu snad jedenáct nebo dvanáct let, kdy se vracel vlakem dom na prázdniny. Spadl mu na hlavu kufr, dostal zápal mozkových blan a prázdniny u trávil na hbitov. Ten ml druiek a samozejm, e jsem mezi n patila. A fará a spoluák. Byla to tak velká událost, e stejný poheb byl i mým velkým páním. e bych mohla rodim zpsobit bolest, to mi ani nenapadalo. Jen ten jejich plá jsem si pedstavovala takový, jaký byl u Zdekova otce, hodného pana ídicího.


Pohby dosplých nemly tu honosnou krásu, kvtinové vnce mly jen erné stuhy, i rakve byly erné, kom u pohebního vozu se na hlavách v rytmu pohebního pochodu pohupovaly erné kokardy. V prvodu, který se sunul pomalým krokem víc ne hodinu, si staily sousedky všechno popovídat, mrtvého vyzvednout i zkritizovat, i kdy o mrtvých jen dobré.


K dtství patily i Dušiky. U dlouho ped nimi si holky ve škole povídaly, kdo koho na hbitov má a já jsem tam nemla nikoho. Pod elezným kíem leel jenom tatínkv bratr, který zemel dávno ped mým narozením jako mládenec.
Travnatý hrobeek zdobil litinový kí a já jsem s hrdostí pod nj pokládala polštáek z krepového papíru, který jsem sama ušila. Byla jsem pyšná – mám také svj hrob.


O, jak ráda bych se vrátila do tch as, kdy jsem mla na hbitov jenom strýce, jeho podoba v rodin dávno vybledla. Postupn k nmu pibývali další, strýc, nejhodnjší staenka, a to u moc bolelo. Potom ty bolesti byly stále vtší, ale to u, pravda, nebyl dtský svt. Jen se nikdy nestalo, e by se nkdo s nkým rozlouil bez obadu, jen tak v úzkém rodinném kruhu. I ten nejchudší ml poheb a vdycky se našel nkdo, kdo ho na té poslední cest doprovodil.


Hana Juraáková

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 03.11.2017  19:49
 Datum
Jmno
Tma
 03.11.  19:49 OLGA JANKOV
 02.11.  17:20 ferbl
 02.11.  12:41 Vendula
 02.11.  11:49 Von