Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Felix,
ztra Pamtka zesnulch.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz
BM tenis

Vyprávní spisovatelky Marie Hruškové

 

Sledovali jste v televizi poad – seriál – o starých památných stromech, kterým provázel kadou nedli Ludk Munzar? Dívala jsem se pravideln, staré stromy mám moc ráda.


VYZNÁNÍ

 

Stojím tu osamlý

trochu nemocný

a hodn vrásitý.


Rozhlíím se kolem

všechno u tu bylo.


Jsem starý strom.


 

Kdy jsem zašla jednou do naší knihovny a uvidla upoutávku na besedu se spisovatelkou Marií Hruškovou, která vtšinu své tvorby památným stromm vnovala a je spoluautorkou zmiovaného poadu, chtla jsem se s ní seznámit. A tak následovalo nkolik telefonát, nkolik mail, autorka byla ochotna se se mnou ped besedou sejít. Vznikl lánek, který vyšel v prosincovém ísle asopisu Doba senior. Tady je.

 

„Stromy jsou spojnicí mezi generacemi…“


Památné stromy se staly Marii Hruškové (73) koníkem tém celoivotním. Vztah k pírod mla ji od útlého dtství. Narodila se v Praze, ale venkov se jí stal druhým domovem – byla to Hvozdnice nad Davlí, vesnice v kopci nad Vltavou, kam s ní maminka odjídla, aby se ukryly ped bombardováním Prahy, která se posléze stala domovem ddy a babiky, kteí byli po roce 48 z Prahy vysthováni. Tam mla budoucí autorka kamarády, ale hlavn pírodu, zvíata a les.

 

 

Pro jsem si vybrala práv památné stromy?
Ony si vybraly mne. Mj kolega, který stromy kreslil, m poádal o texty, píbhy ke svým kresbám. Neúspšn jsem zkoušela najít literáta, který by se úkolu zhostil, a protoe u tehdy, jako mladá kantorka, jsem zaínala s psaním pro asopisy, tak jsem to nakonec napsala sama. A chytlo m to. Zaala jsem hledat další a další podklady, pátrat v kronikách. A o stromech psát – i kdy jen „do šuplíku“ nebo bez jména do rozhlasového Kolotoe.


Soustavn jsem zaala vydávat kníky a po roce 1989. Od té doby je tch kníek u víc ne jedna desítka. Krom o památných stromech jsem napsala napíklad i ti kníky o Podoubraví - „Tam, kde tee Doubravka“. Spolupracovala jsem i na televizním seriálu „Pam strom“ a jsem ráda, e tenhle poad zájem o památné stromy povzbudil.


Mrzí m, e se dnešní doba mimo jiné vyznauje velmi malou úctou ke stáí. Staré stromy ukazují, e stáí má svou pam a mnohdy nedocennou moudrost - e to, co je staré, nemusí být nutn ke škod. Velmi asto se zúastuji besed v domovech dchodc, znamenají pro mne zptnou vazbu a pinášejí i nové poznatky. Vdy kadý máme v pamti njaký „svj strom“, spojený se vzpomínkou na první polibek, první rande…

 

 

 

Kdy poloíte dla na kru strom, který zasadil váš praddeek a dda se o nj staral, pocítíte spojení mezi sebou a vašimi pedky velmi siln. Ne, stromy neobjímám, objímám radji ivé lidi. Ale velmi ráda si ke stromm sednu, opu se o n. Vnímám klid a pohodu, které jsou okolo nich.


Nyní u existují seznamy památných strom a v dnešní dob není problémem se k nim dostat. Všechny stromy, o kterých jsem kdy psala, jsem osobn obešla, kadého z nich se dotkla, postála u nj, popovídala si s lidmi v jejich blízkosti, prošla teba místní kroniky, staré vlastivdy...


Místa, kde je památných strom nejvíce, jsou Orlické hory, elezné hory, Tebosko, a proto jsou pro mne zvláš zajímavé. Kdy po mn ale chcete, abych jmenovala jediný strom, který je mou srdení záleitostí, pak to bude Klokoovská lípa. Roste v kraji, kde má koeny moje rodina z otcovy strany – na Chrudimsku. Její vk se odhaduje na osm set let, i kdy nápis na kameni pod lípou jej zvyšuje na tisíc let. Podle povsti v jejím stínu odpoíval Karel IV. – kdo ví… Je to významná pamtihodnost zdejšího kraje, ivý svdek mnohých událostí.


Jehlinaté stromy se mezi tmi památnými asto nevyskytují, nedoívají se tolika let. Nejvíce je památných lip, nejvyššího vku se ale doívají duby. Nedávno m poádala nmecká Dendrologická spolenost z Lipska, abych do pipravovaného sborníku o evropských gigantech- starých stromech- pipravila podklady z naší republiky, srovnávám si k tomu údaje. Nejvtší je Vejdova lípa v Pastvinách v Orlických horách, její kmen mí v obvodu 13 m, na druhém míst je Lukasova Zpívající lípa v Telecím na Vysoin. Je mezi nimi i ta klokoovská – na 16. míst. Pidám i úsmvnou pipomínku – stromy „dokáí“ i hubnout, ást kmene se me toti odlomit, a pak to pemování obvodu me vyjít pokadé jinak.


Vystudovala jsem Pedagogickou a Filozofickou fakultu UK, ticet sedm let jsem uila na praských školách eštinu, nejdéle na Akademickém gymnáziu ve Štpánské ulici. Mnoho svých student jsem se snaila svým zájmem o stromy ovlivnit. Jen tch kompozic s tématy strom! Snad jim to a tak nevadilo, alespo to tvrdí pi našich setkání po letech. Mezi mé áky patil napíklad scénárista Petr Jarchovský a reisér Hebejk – jejich film „Musíme si pomáhat“ je pro mne jedním z nejlepších, ale mám ráda i „U mne dobrý“- pro „lidštinu“. Do stejné tídy chodil i Dan Wlodarczyk, jeden z reisér seriálu Ulice. Ale tak je to u všech uitel, e vzpomínají na své áky.

 

Mou základní knihou o stromech je „Kult strom v zemích koruny eské“. Je to vlastn trochu doplnní mé dizertaní práce, kterou jsem na zaátku sedmdesátých let napsala. V knize se snaím objasnit náš vztah ke stromm z historického a etnologického hlediska, proto jsou tam i citace z krásné literatury nebo teba z Bible.

 
Vtšina mých knih je ilustrovaná výtvarníkem Jaroslavem Turkem, který m k tématu památných strom pivedl, je to vlastn naše spolené dílo. Byl skvlým kreslíem, dokázal kadý z tch strom zachytit v jeho charakteristické podob. Nakreslil jich stovky. Známé jsou i úsmvné píhody o tom, jak staré stromy dokázal bránit i svým tlem.


Vyprávní paní doktorky Hruškové je velmi zajímavé, musíme ho ale ukonit, je as na slavnostní událost, kvli které jsme se vlastn sešly.

 

 

 

Pivítání poslední spolené knihy dr. Marie Hruškové a Jaroslava Turka „Píbhy památných strom ech a Moravy“ probíhá v pednáškové místnosti áslavské knihovny. Jaroslav Turek se dnešní oslavy nedoil, jeho kresby do knih však dál pomáhá upravovat jeho syn.


Symbolickou vtvikou lípy, tak, aby výtisk kníky neponiil, se pivítání ujal editel áslavského gymnázia
dr. Zdenk Sejek.

 

Obrátil se ke všem milovníkm historie i pírody, aby chodili za starými stromy. Píbhy a povsti, které se k nim váí, nedovolí projít kolem nich bez povšimnutí. Pipomnl, e ke knize patí i mapky, souadnice pro navigaci, které nás k nim dovedou. Postjme u starých strom, sálá z nich síla k ivotu, probouzejí cit k historii, k našim pedkm i k lidem kolem nás.

 

 

 

Nezbývá mi ne popát dílu hodn potšených tená, podkovat paní doktorce za vyprávní a spolu s ostatními zájemci poádat o vepsání osobního vnování…

 

Eva Procházková

Další lánky autorky

 

 

 



Komente
Posledn koment: 24.02.2013  10:55
 Datum
Jmno
Tma
 24.02.  10:55 jisuch53
 24.02.  05:52 Bobo :-)))
 23.02.  19:53 EvaP
 23.02.  17:38 Vesuvanka dky
 23.02.  16:19 Libue
 23.02.  16:07 Inka
 23.02.  10:23 VlastaV
 23.02.  07:27 Blanka