Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Helena,
ztra Ludvk.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

JOHANN GUTENBERG


asi 1400 MOHU

3. 2. 1468 MOHU


Vynález knihtisku (narozen asi roku 1400 v Mohui) znamenal pro lidstvo víc ne Kolumbovo objevení Ameriky.


asného záijového jitra roku 1442 pracoval v malém domku ped hradbami msta Štrasburku asi ptatyicetiletý mu. Oknem, je vedlo do dvora kláštera svatého Arbogasta, dopadly na mdnou desku paprsky nízkého slunce a rud ji zaehly. Kdy odloil rydlo a zvedal se od stolu, otevely se za jeho zády tké dubové dvee.
"Smím, miste Gutenbergu?" tiše se zeptal mnich v tmavém hábitu.
"Jaké novinky pinášíte z kláštera, ote Eusebio?" obrátil se k nmu Gutenberg. "Pipravili se u brati k závodm?"
"Všichni jsou plni oekávání," odvtil mnich. "Dva nejlepší písai sedí u u svých pult a ekají, a otec Hieronymus dá znamení. Však u je tu."
"Miste Gutenbergu," zaal Hieronymus ješt ve dveích. "Prohlásil jste, e novým zpsobem popíšete padesát arch pergamenu dív, ne dva mniši dokoní dvacet arch. Trváte-li na tom, dejte se do práce."
"A který text jste uril?"
"První alm. Tedy padesátkrát první alm," odvtil a obrátil se ke dveím.


Gutenberg nepospíchal. Zahledl se do oteveného okna a nechal ve své hlav odvíjet sled vzpomínek na to, jak pomalu a tce se z nápad rodila konená podoba vynálezu. Vzpomnl si na okamik, kdy ve vinaském lisu poprvé uvidl svj budoucí knihtiskaský lis. To byla pouze otázka dovedného vyuití a úpravy ji známé vci, ale co se napíklad natrápil s písmeny. Pro kadý znak bylo teba run vyezat z ocele jakési razítko prototypu, které pak vyrazil do mdného bloku. Tím vznikla matrice, do které odléval potebný poet liter. Anebo liteina, kolik zdraví utratil po nocích, kdy zkoušel nejvýhodnjší sloení sazby. Hodiny a hodiny pemýšlení. Konen barva, která nesmla být ani píliš ídká, aby nestékala, ani hustá, aby se dobe uchytila na ádcích, pátrání, hledání nových cest a zavrhování špatných, den po dni, rok za rokem.


"Mli bychom zaít, miste," pipomnl se mu Eusebius. "Mniši dole jsou u v plné práci." Gutenberg sáhl po bibli, z ní ml vysázet alm. Ml rád tuto knihu, byla to dokonalá umlecká práce. Líbily se mu všechny drahocenné kníky, které vzešly z písáren klášter, stránky z hadrového papíru nebo pergamenu popsané seíznutým rákosem, pery z husích, labutích i havraních brk, drobounkými štteky iluminátor vykouzlené nádherné iniciály, to vše z nich dlalo skvlá umlecká díla. Tyto knihy pedstavovaly hodnotu celého statku, stáda dobytka nebo výstavného domu. Však si vzácné a drahé exempláe chránil majitel etzem, kterým byly pipoutány k tenáskému pultu.
Konen pistoupil Gutenberg k sazeské kase a zaal vybírat typy písmen. Eusebius, který roztíral barvu, se vyklonil z okna a zavolal na Hieronyma: "Jak jste daleko?"
"Máme u tyi," zaznlo zdola, "a pátý a šestý na sebe nedají dlouho ekat. A jak jste daleko vy?"
"My teprve zaínáme," odvtil Eusebius.
Zatím se pod okny shromádila skupina mnich, pipravených oslavit vítzství svých bratí.


Práv kdy Gutenberg a Eusebius opatrn snímal z lisu první arch, ozvalo se zdola volání: "Šestnáctý“, Eusebius pistoupil k oknu, zvedl arch do výše a kikl mnichm: "První“. Odpovdí mu byl hluný smích.
"Kdyby vdli, e jsme nyní prakticky hotovi, tolik by nejásali," ekl Eusebius. Píprava jim skuten zabrala nejvíc asu. Run vybírali literky z pihrádek kasy, z nich do devného sazadla skládali ádky a uritý poet ádk svazovali do sloupce. Dva takové sloupce oddlené úzkou mezerou tvoily stranu. Sazbu museli zaklínovat do rámu, upevnit do lisu, natít pomocí tampón ernou barvou a vyhladit ji na pergamen. Sám tisk bel pak u jako po másle.


Kdy dav pozdravoval osmnáctý arch - houf mnich se rozmnoilo o lidi z okolních dom - sestoupil na dvr Eusebius a nesl pod paí padesát pergamenových arch. Na kadém z nich byl napsán první alm, a to neobyejn pkným, stejnomrným písmem. Lidé si je s úasem prohlíeli, nejprve bez jediného slova, pak se však spustil píval otázek, který perostl ve vzrušené huení davu. Obdiv se mnil v závist a nenávist. Ozvaly se dokonce výkiky "Podvod!" "áblovo umní'''. Nato se dav pohnul ke Gutenbergovu domu a za
kiku "Sem s tím ábelským zaízením! Do ohn s ním!", vnikl dovnit, vyvrátil dvee dílny a zaalo zbsilé niení. Kdy bylo po všem, válely se na zemi v rozlité barv cáry pergamenu, rozštípaný lis, sazadla i Gutenbergova pýcha zaízení na odlévání písmen, a pod oknem se v prachu ztrácely litery první
Gutenbergovy sazby.


Gutenberg mlky opustil dílnu. Pocit štstí, který ješt ped chvílí tak intenzívn proíval, naráz zmizel. Pozdji vzejde z rukou poloslepého Gutenberga slavná dvaatyiceti ádková bible, její krása bude soutit s nejkrásnjšími rukopisy a ped ní se skloní celý kulturní svt. Ale ji nikdy nezaije onen pocit plného uspokojení jako v ten den, kdy zvítzil nad dvma písai. Jen on si tehdy uvdomil, e je to vítzství dalekosáhlého významu.


Ped oima mu probíhalo všechno to, co pedcházelo jeho triumfu. Mládí strávené v Mohui, uednická léta ve Štrasburku, práce rytce a zlatníka, která mu poskytla cenné podnty a pomohla mu uskutenit vynález. Vzpomínal na nespoetná runí zrcadla a skíky s tepanými ozdobami a rukojemi zdobenými drahokamy, které vzešly z jeho rukou. Vybavovaly se mu etné návštvy klášterních písáren, v nich obdivoval mnichy opisující knihy. Byli mezi nimi skutení umlci, kteí psali a malovali stránku za stránkou od rána do veera, týden po týdnu, msíc po msíci. Opsání bible trvalo písai rok i déle. Teprve potom se mohla svázat do jemn vydlaných kí s nádhern vytlaenými reliéfy; desky byly asto osázeny drahokamy, opateny tepanými sponami a v rozích zpevnny zlatými plíšky. Tak se vyrábly knihy po staletí. Kadá z nich byla originál a její cena byla tak vysoká. e si ji mohli dovolit jen ti nejbohatší. Znalost tení a psaní se tak omezovala na nejuší okruh vzdlanc, kteí tvoili ve stedovku zcela uzavenou, vtšinou církevní spolenost.


Nyní však konila doba svalnatých rytí, kteí se dovedli ohánt meem, ale na dokument místo podpisu otiskovali svj palec. Konila doba mnich, kteí jedin znali "obtíné umní" íst a psát. Nastupovala renesance. Zprvu se ohlašovala jen skromnými vlaštovkami vdeckých knih, novými spisy o lékaství. matematice a hvzdáství, je po stedovkém umrtvení lidského myšlení mly nahradit spisy antických autorit a církevních otc. Vytvoila ideál "hominis universalis" - všestranného lovka, který by ovládal nkolik jazyk, uml zahrát na nkolik hudebních nástroj a orientoval se ve vcech politiky, byl dobrý šermí i zdatný obchodník.


Rozvíjela se technika, hadrnictví, hutnictví, barvíství, obchodní styky pronikaly do stále vtších dálek. Svt zail první "informaní explozi"; a na poad dne pišla poteba vhodného prostedku k rozšiování zpráv, rychlejšího a prunjšího, ne jaký mohly poskytnout pisárny klášter nebo rozmnoovny nemnohých nakladatel.

 

A byl to Gutenberg, který jako jeden z prvních vycítil a zárove i umonil tuto potebu. Proto také pouze on vdl, e vítzství nad dvma klášterními písai bylo vítzstvím pokroku.
A zniení tiskárny? Kadá pokroková vc si musí vybojovat na svt své místo a zaostalé a odumírající se vdycky brání zpsobem odpovídajícím jejich úrovni - bezmocnou niící keí.
Kdy Gutenberg po zniení tiskárny opouštl Štrasburk a odcházel do Mohue, kde doufal nalézt píznivjší ovzduší pro svou práci, trpkost zmizela a v jeho duši byl mír. Vdl, e zniení jednoho díla neznamená smrt myšlenky, která dílo pivedla na svt.


Budoucí léta mu dala za pravdu. Do Mohue se sjídli z celé Evropy impresoi, tiskai, rytci i chlapíci, kteí niím nebyli a dohromady nic neumli, ale zato chtli pomocí Gutenbergova vynálezu rychle zbohatnout. Nkterým se to i podailo. Gutenberg vyuil ve své díln tolik tiska, e se mohlo tiskaské umní šíit po celé Evrop.


Patí k historickým podivnostem, e k rozšíení knihtisku, vynálezu pedureného k vzájemnému dorozumní lidí pispla válka. V Mohui se stetli dva biskupové - Adolf Nasavský, sesazený papeem i císaem, a Dtich z Isemburku. který ho ml nahradit. Ve sporu projevili oba biskupové pramálo kesanské pokory a servali se o teplé bydlo jak náleí, a nakonec Adolf Nasavský rozkázal svým oldákm zapálit Mohu ze ty stran. Msto vyhoelo a v nm i Gutenbergova dílna. Uedníci, tovaryši i píští misti se rozletli po celé Evrop a šíili knihtiskaské umní všude, kde se usadili.


S rozšíením knihtisku se stala bible pístupná širším masám. Pár let po vydání Gutenbergovy nmecké bible vyšla latinská, pak následovaly další. Po roce 1500 umli tisknout kníky v celé Evrop - a nejen bible. Poet lidí, kteí se nauili íst se rychle zvtšoval. Tiskaské umní se šíilo i do zámoí. Roku 1531 vznikla tiskárna v Mexiku. 1556 v Indii, 1590 v Japonsku, 1639 v dnešních Spojených státech.
V eských zemích byla vytištna první kníka v Plzni. Školní vdomosti napovídají, e to byla Kronika trojánská (1468). Jméno knihtiskae se nikdy nepodailo zjistit. Ale ji devt let pedtím vyšel v téme mst malý, celkem bezvýznamný tisk, který tu vytvoil také neznámý koující knihtiska. Tchto prvotisk, které vznikly ped rokem 1500, se u nás zachovalo jednaticet.


tyi zem a sedmnáct mst si osobovaly domovské právo na vynález knihtisku. Pro nás je zajímavý nárok francouzského Avignonu, kde mla První tištná kniha vyjít z dílny praského rodáka Prokopa Waldvogela. I naši pedkové se pokoušeli osvojit si slávu vynálezu pro naše zem, sáhli po Gutenbergovi a chtli z nho udlat "slavného rodáka". Ji roku 1570 psal uitel na praské vysoké škole, magister Tomáš Mitis: "Já slyšel jsem z úst svého krajana, básníka a kronikáe z horního msta Kutné Hory, e vynálezce knihtisku anebo aspo jeho pomocnici z ech pocházeli, nebo echové, vyznaujíce se ilým a vynalézavým duchem, picházeli etn do Mohue..." Sice lichotivá, ale chybná úvaha.


V Pamtech msta Kutné Hory z roku 1675 dokazuje Jan Koínek, e Johann Gutenberg byl kutnohorský rodák, a "aby est své vlasti zachoval", psal se prý Kuttenberger, ili Kutnohorský, jinak Gutenberg. Pání zde ovšem bylo otcem myšlenky. Po Koínkovi hájili Guterrbergovo "ešství" J. Bekovský, B. Pertlík a bibliotéká Muzea eského, spisovatel Vrátko. Ješt v roce 1845 dokazoval na stránkách Kvt Karel Vinaický kutnohorský pvod Gutenbergv.

Pes nkteré rozdílné názory o prvenství se nakonec svt shodl na tom, e muem, který odpoutal knihu od etzu tenáských pultík a vytáhl ji z chladu klášterních ítáren na svtlo mezi lidi, byl mohuský rodák, rytec, zlatník a knihtiska Johann Gensfleisch Gutenberg. Pi vzniku vynálezu knihtisku jist spolupsobilo mnoho cizích zkušeností, z kterých Gutenberg erpal, nebo tko meme všechny zásluhy a dmyslnost rzných souástí knihtisku piítat jediné osob.


Kdy se pozdji zaal o nj svt zajímat, mohl jen konstatovat, e toho o nm víme jen nepatrn. Ba skoro nic. Narodil se v Mohui "krátce" ped rokem 1400 a zemel pravdpodobn v únoru 1468. Je trochu symbolické, e se nám nezachoval ani jediný list psaný Gutenbergem. Neznáme ani jeden obraz, který by prozradil, jak skuten vypadal, nevíme pesn, kde je pochován. (Snad v dominikánském kláštee v Mohui?)
Zachovalo se jen jeho jméno a vynález.


Víme také, e il celý ivot v penní tísni, nebo tisk bible pohltil velké sumy. Jeho vynález propadl viteli. Gutenberg se dokonce naas ocitl ve vzení pro dluníky. Musel to být lovk obdaený nejen vynikající emeslnou zruností, nadáním a fantazii, ale i nezmrnou vli bojovat za svou myšlenku na mnoha frontách, s lidmi, kteí ho nechápali, kteí mu nepáli nebo mu prost závidli. Tch i onch nebylo málo.
Za nejstarší zachovaný Gutenbergv tisk se pokládá Mohuský zlomek o posledním soudu (patrn z let 1444 - 1447).
Dalšími tisky jsou donáty, tehdy nejrozšíenjší školní latinské gramatiky. Nejstarší tisk, jeho datum lze pesn urit, je zlomek Astronomického kalendáe pro rok 1448 (tedy tištného zejm 1447). Známy jsou Turecký kalendá, nmecký Cisiojanus, Kalendá o pouštní ilou, bulla Calixta II. a Mohuské listy odpustk.
V létech 1452 - 1455 vytiskl Gutenberg dvaatyiceti ádkovou bibli (zachovalo se asi tináct exemplá), v roce 1458 vyšla z jeho dílny šestatyicetiádková. Odhaduje se, e jí bylo vytištno asi sto tyicet exemplá na papíe a ticet na pergamenu. Dnes známe pes tyicet výtisk. Ob bible byly tištny dvoubarevn bez ilustrací. Stránky byly tém k nerozeznání od rukopisných, nebo Gutenberg jako všichni první tiskai co nejvrnji napodoboval rukopis a nesnail se jej nahradit. Však také k vytištní dvaatyicetiádkové bible poteboval Gutenberg na dv st padesát znak.
Roku 1460 vydává církevní Catholicon a o nco pozdji Speciale Constantiense.

 

Peetli jsme za vás - Zdroj: Zdenk Procházka; Pemoitelé asu

Zprostedkoval: Zdenk Jeklovec



Komente
Posledn koment: 18.07.2010  18:34
 Datum
Jmno
Tma
 18.07.  18:34 Ingols Text a odbornost
 04.02.  07:00 VlastaV
 03.02.  14:51 imraL
 03.02.  09:08 JanaS
 03.02.  09:04 vomod