Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jana,
ztra Viola.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci vzpomínejte!

 

 

Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které jsme pípadn museli pekonávat. Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.

 

Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.

 

Zabíjaka

Prase jsme chovali vdycky od jara a v zim jsme se s ním museli rozlouit. Stídali se u nás: nkdy opravdický ezník Juina – ten nikdy nic nechtl jíst, jenom si labunicky pochutnával na uvaeném rypáku, ale nejastji to byl ezník amatér – stryk Tonda od Šimun. Byl to tatínkv bratranec a rovesník a doopravdy se jmenoval Kocián. Stryk byli ( je teba sdlit, e jsme všem strykm a ttkám onikali, stejn tak jako staíkovi a staence) chlapisko vzrstu pkn vysokého a vlasy ervené jako Ir. Poádn veliké ruce mli posety drobnými pihami a hustými zrzavými chlupy. Kdy míchali jelita, mli je od krve a po lokte. Nebyl to zrovna vábný pohled. Ale patil k zabíjace.

Myslím, e to bylo v zim v roce šedesátém prvním, kdy stryk zase pišli porazit naše prase. Poátení akty se odehrávaly na dvoe a my s maminkou jsme se ukrývaly nkde ve stodole, abychom neslyšely praseí náek nad ztraceným ivotem. Nejvtší rána to byla pro maminku, protoe všichni ivoichové, které ve chlév chovala, byli souástí jejího ivota. A prasátko, i kdy ho chodila co druhý den mit centimetrem kolem pasu, aby vdla, kolik váí (co centimetr, to jedno kilo), bylo její nejmilejší A te ho ekaly poslední minuty jeho krátkého ivota!

 

Strýek s tatínkovou pomocí odbyli všechnu hrubou práci na dvoe a do kuchyn se nasthovali a na tu jemnjší ezniinu. Všimla jsem si, e jeden z jejich prst je obtoen obvazem nepíliš istým. No, „švihnul jsem se noem,“ vysvtlovali strýek mj udivený pohled. Pedstavila jsem si, jak se jejich chlupaté ruce noí do smsi jelit i jitrnic a rychle jsem se nabídla ke spolupráci. „Strýku, kdy m budete ídit, tak já to za vás budu míchat, aby vás ten prst nebolel. Budu vám pomáhat“. I stalo se a já jsem se za jediný den zauila do eznických taj, které jsou nutné pi zpracování prasete. A tak jsme se strýkem vyrobili jitrnice, jelita, tlaenku, i maso na klobásy jsme naloili. Netušila jsem, e se mi to všechno, co jsem se nauila, bude brzy hodit.

 

Tentý rok na podzim se nám narodila druhá dcera Zuzanka a stejn jako u dcery první, ml mj mu, který prodlal dlouhou lébu tuberkulosy v Tatrách a následn operaci, zakázáno po šest týdn se s novorozentem stýkat. Prý proto, aby se po novorozeneckém okování náhodou nenakazilo. Nezbylo mi, ne trávit s dtmi as u rodi.

 

A trávily jsme ho nádhern a do zaátku listopadu. Maminka odjela ošetovat bratra do Ostravy a my s tatínkem jsme si lebedili. A do Martina. Brzy ráno m pišel do malé chaloupky vzbudit tatínek. „Vstávej, otelila se nám kráva. Strýek Jan ješt ani nedošli k hrázi. Je po prdel snhu.“ Vyhrabávala jsem se nerada z teplé postele do studené jizby, kdy tatínek zase zprudka otevel dvee. „Prase nám ranila mrtvice, letím pro strýka Jana.“ Tato zpráva u m vydsila a já jsem se rychle chystala do velké chalupy. Ne jsem se staila obléct, tatínek se se strýkem Janem vrátil, ten okamit prasátko zapíchl a kdy jsem pišla já, u se v míse míchala krev.

 

Najednou jsme mli zabíjaku! Zcela neplánovanou, ale hlavn jsme s tatínkem byli vystrašeni. Co na to ekne maminka? Mli jsme hospodait a my jsme neuhlídali ani prase. Vdy mlo teprve asi metráek, a to bylo na zabití málo. Nedalo se nic dlat. Nahála jsem vodu a probíhaly první práce. Vzpomnla jsem si na svoji slubu u zabíjaky v zim a odhodlala jsem se ke kroku zcela odvánému.
„Strýku, vy mi to prase rozbouráte, postaráte se o maso a já se pokusím o všechno ostatní. A vy mete jít dom!“


Prošmejdila jsem mamininy zásoby. Nestaily. Poslala jsem manela – byla nedle – aby se probrodil do hospody a zavolal seste Jarmilce, aby nco – no nco – prost to, co se potebuje na jelita a jitrnice pivezla, pípadn se pokusila sehnat nco ve Frenštát. Teba budou mít nkde oteveno. Zaídila a pišla, a po pás mokrá, protoe autobus nemohl projet tolik snhu, prooráno nebylo, idi je vysadil u Bality, take se musela brodit velký kus cesty v hlubokém snhu. Martinova nadílka byla peveliká.

 

Zrealizovala jsem svou první zabíjaku. Jelita se mi vydaila. stejn tak jitrnice i tlaenka. Dokonce jsem zabalila do blány i svíkovou. Prdelanka nemohla být jiná ne výborná. Jen na to, jak dopadnou klobásky, jsme museli ekat. Naloené maso muselo odpoívat nkolik dn.
Mamince jsem po manelovi poslala do Ostravy výsluku. „ekni jí, e nám to nkdo pinesl, a my bychom to s tatínkem nesndli“. Uvila.

 

My jsme si tatínkem uívali bájený týden. On chodil kadé dopoledne do práce – maminka by ho nepustila, protoe u byl njaký as v dchodu a íkávala mu, e se do práce nachodil dost – já jsem vaila obdy. Kadý den bylo nco z prasátka a k tomu kyselé zelí a kdy se maminka vrátila, pedala jsem jí své výrobky a masíko v zavaovacích sklenicích. Ku podivu, ani mi nenadávala, a to bylo dobe. Protoe pesn za rok jsme pišli o daleko víc ne o prasátko. Odešla nám Zuzanka.

Ubhlo nkolik let. Kamarád aputa z trestu pracoval v Martinovském masokombinátu, a ml pístup k nedostatkovému zboí. Pesvdila, jsem ho, aby sehnal njaký materiál, který tam jako zamstnanec mohl snadno koupit. A na zaátku zimních prázdnin si na Morávce meme vyrobit jitrnice. Potebovali jsme: njakou tu praseí hlavu, bílý špek, játra, kolena, a potom steva. V chalup u aput budeme mít hlavní stan a hlavn – pochutnáme si na zabíjakové dobrot. Vnovali jsme této práci nedli na zaátku jarních prázdnin. Jitrnice dopadly výborn – jen Martinka se mi pak svila, jak velkou mla obavu o výsledek mé práce. Ona toti v ase trojanovské zabíjaky mla pouhé ti roky a nevdla, e jsem u v této profesi „vyuená“. Jitrnice byly opravdu dobré, mohl by o tom vyprávt i zlodj, protoe nám je hned v noci ukradl vrah í – nechali jsme je v hrnci na terase.

Nezbývá ne dodat ty recepty. Aby se dnes dlala jelita – to u snad ani není moné, snad jenom kdyby se nkde zabíjela husa. Z její krve nám vdycky maminka dlala paseku. Smíchala krev s ingrediencemi, dala na peká, a pak do trouby. Bylo to ješt lepší, ne jelita ve stev.

 

Take na JELITA potebujeme:

patiné mnoství uvaených krup, i pohanky
zalijeme krví
nkolik cibulí pokrájíme a upraíme na syrovém špeku.
dále tam dáme:
sl, pep, majoránku – opt podle mnoství.
utený esnek
je-li hmota píliš hustá, rozedíme ji polívkou. No a potom si našpejlujeme steva a stevo navleeme na dva prsty levé (ukazováek a prostedníek) ruky, z pravé ruky vyrobíme trubiku a makáním jelito naplníme a zašpejlujeme. Dáme vait do polévky – velmi opatrn je vkládáme, aby nám nepraskly. Jsou – li uvaená, poznáme tak, e do jelítka píchneme špejlí. Kdy vytee hndá tekutina, je jelítko uvaené. Nechá se vychladnout a potom se pee a baští.


Tak a te JITRNIKY !

Uvaíme jednu praseí hlavu, njaké kolínko.
Kdy je maso mkké, obereme ho od kostí a pomeleme.
Ped tím jsme si namoili do vody housku. Ne moc, staí jedna dv, jen tak na chu-
Po masu pomeleme syrovou vepovou játra cca ½ kg
a nkolik cibulí
Pidáme sl, pep a utený esnek
Pak vše smícháme.
Bude-li hmota hustá, pidáme polévku, v ní jsme vaili maso.
Potom následuje stejný postup jako u jelit. Steva si pedem našpejlujeme, potom stejným zpsobem naplníme a zašpejlujeme. Vaíme jen krátce – asi 20 minut.
Jitrniky – na rozdíl od jelit, meme konzumovat i studené.

 

A TLAENKA!

Opt potebujeme vepovou hlavu, kolena a moná i jazyk
A musíme si v papírnictví koupit pytlík.

Maso uvaíme, obereme od kostí a pak nakrájíme na malé kousky. Pidáme pep, sl, zalijeme polévkou, dkladn promícháme a naplníme pytlík, který zaváeme a dáme na l hodinu vait.

Myslím, e k výše uvedeným dobrotám je vdycky jako píloha nejlepší kyselí zelí a to zelí valašské.

Potebujeme:
Pl kg kyselého zelí
5 dkg špeku
jednu velkou cibuli
2 líce hladké mouky
2 veliké brambory

Zelí dáme vait. Zásadn ho nemyjeme, jen pidáme trochu kmínu. Vaíme cca 10 minut.
Pokrájíme špek a dáme rozpustit. Pidáme trochu oleje nebo sádla, aby se špek lépe rozškvail.
Pidáme mouku a necháme jíšku lehce zhndnout.
Oloupeme brambory a postrouháme.
Jíšku zalijeme asi ¼ litrem vody a necháme zavait. POZOR!!!!!Musí vait, ne tam vloíme postrouhané brambory. No a pak jíšku musíme vait pesn dvacet minut. Potom pidáme zelí, spolen povaíme ješt 10 minut a je hotovo!



K zelí podáváme brambory, bramborový knedlík, i knedlík houskový.

Jak na n?


Bramborový knedlík:

500 g vaených a oloupaných brambor postrouháme
pidáme
a 300 g hrubé mouky
jedno vajíko,sl
Pak všechno zpracujeme a udláme bu knedlík vcelku, nebo malé knedlíky. Budíek si nastavíme u velkého knedlíku na dvacet minut, knedlíky po vyplavání na povrch necháme ješt nkolik minut povait.

 

A knedlík houskový?

500 g mouky HRUBÉ
jedna kostka kvasnic
l vajíko
¼ l vlaného mléka
sl
Vypracujeme tsto, dáme kynout. Potom nakrájíme 2 rohlíky, zapracujeme do tsta a vyrobíme dv šišky. Necháme je ješt kynout,. Do nové pánve dáme cca 2 cm vody, šišky tam vloíme, pikryjeme a za 20 minut jsou uvaené.

Peji dobou chu

Hana Juraáková

* * *
Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 04.11.2015  15:42
 Datum
Jmno
Tma
 04.11.  15:42 janina
 03.11.  20:57 kusan
 03.11.  13:18 ferbl
 03.11.  11:43 Von
 03.11.  06:27 Bobo :-)))